Aquileia vs. Třebíč. Proč to jinde jde?
Vracím se z dovolené v severní Itálii. Už potřetí jsem navštívila Aquileiu. Přes odpor svých dětí. Ale nešlo odolat.
Město, které kdysi svou velikostí a významem konkurovalo Římu, má dnes asi 3 000 obyvatel. A také jednu z nejúžasnějších památek, jaké jsem kdy viděla – baziliku s nádhernými mozaikami ze 4. století, zapsanou na seznamu UNESCO.
Letos mě ale nadchlo ještě něco jiného. Aquileia za poslední roky výrazně zlepšila nabídku pro turisty. Opravený biskupský palác, nově zpřístupněný dům bohatého měšťana…
A hlavně: všechno funguje.
Kostel, křtitelnice, palác i dům navštívíte na jednu vstupenku. Koupíte ji online nebo na místě – klidně v poledne. Památky jsou otevřené až do 19 hodin.
A pak jsou tu věci, které se nemění: toalety zdarma, skvělá cukrárna se zmrzlinou z bobkového listu nebo starý Ital, který křičí „self service“ tak, že máte chuť salutovat.
A já si říkám: proč nemůže mít návštěvník Třebíče podobný pocit?
Máme UNESCO, máme nádherné památky a máme co nabídnout. Jenže návštěvník se u nás někdy musí nejdřív probojovat systémem prohlídek, vstupenek a webů.
V bazilice jsou prohlídky v přesně daných časech, i když by člověk chtěl památku navštívit bez průvodce. Předprodej vstupenek není právě nejpřehlednější. A když nejste Čech, je to ještě těžší. U baziliky na zahraničního návštěvníka vykoukne úplně dole tlačítko „chci prohlídku“.
Opravdu si myslím, že si třebíčské památky zaslouží lepší péči. A návštěvníci Třebíče si zaslouží lepší servis.
Víme, že to jde. Teď už to jen chtít změnit.
9. a 10. října můžete rozhodnout, jestli Třebíč bude městem, které své památky jen má, nebo městem, které o ně opravdu pečuje.