Bailey Bridge: proč opravovat, když rozkaz zněl jasně. Postavit nový!
Třebíč měla u Polanky most, který desítky let sloužil vozidlům, pěším a cyklistům. Místo jeho opravy vedení města postavilo nový. Starý nechalo rozebrat a jeho části nakonec prodali za dvě koruny.
Možná to zní jako trochu zvláštní příběh. A právě proto stojí za to si ho připomenout.
Bailey Bridge u Polanky nebyl jen nějaký starý most.
Byl součástí Třebíče desítky let. Vznikl jako vojenská konstrukce, která měla být praktická, rychle sestavitelná a odolná. A svůj účel plnil opravdu dlouho.
Když se začal řešit jeho technický stav, nabízela se poměrně jednoduchá otázka: Co kdybychom ho opravili? Místo opravy ale město rozhodlo o stavbě nové lávky.
Argumentem byl především technický stav původního mostu a také povodňová bezpečnost. Podle města byl Bailey Bridge posledním problematickým místem na řece Jihlavě a při povodni mohl bránit průtoku.
Jenže právě tady se názory rozešly.
O zachování mostu se začali zajímat lidé, kteří upozorňovali, že konstrukce má historickou i technickou hodnotu. Stanislav Neuman podal podnět k prohlášení mostu za kulturní památku a vznikla také petice za jeho zachování. Podepsalo ji přibližně 1 500 lidí.
Padaly také konkrétní návrhy, jak problém řešit. Například most zvednout, aby splňoval požadavky na povodňovou bezpečnost. Tím by se vyřešil problém, kvůli kterému měla být postavena nová lávka a zároveň by zůstal zachovaný samotný Bailey Bridge.
Jenže k tomu nedošlo. Nová lávka se postavila vedle něj a starý most měl následně zmizet. V dokumentaci města je pak už jasně uvedeno, že po dokončení nové lávky bude stávající Bailey Bridge odstraněn.
Při jeho demontáži se navíc ukázalo, že kvůli jeho stavu a prostorovým podmínkám nebude možné původně plánované sejmutí jeřábem a most se bude muset rozebírat postupně. A tak se také stalo. Most, který mohl být opravený a dál sloužit, byl rozebrán.
V květnu 2025 pak město rozhodlo o prodeji jeho dvou částí. Jednu získalo Letecké muzeum Koněšín, druhou Veteran Car Club Třebíč. Jedna koruna za jednu část. Celkem dvě koruny. A tady se člověk neubrání otázce: Opravdu byla jediná cesta postavit nový most?
Neříkáme, že starý most neměl své technické problémy. Neříkáme ani, že povodňová bezpečnost není důležitá. Samozřejmě je. Ale právě proto se nabízí otázka, zda jsme měli hledat způsob, jak opravit to, co už máme, místo toho, abychom postavili nové a staré odstranili. Zvlášť když šlo o konstrukci, která byla součástí Třebíče po celé generace. Nová lávka dnes stojí. Bailey Bridge už ne. A město má za sebou investici do nové stavby, zatímco z původního mostu zůstaly dvě části, které jsme prodali za dvě koruny.
Tohle není jen příběh jednoho mostu. Je to otázka, jak přemýšlíme o městském majetku. Když něco doslouží, je první otázkou opravdu vždycky: „Kolik bude stát nové?“ Nebo se nejdřív zeptáme: „Dá se to opravit? Dá se to upravit? A opravdu to musíme vyhodit?“ Protože dobrý hospodář podle nás nemusí všechno staré za každou cenu zachraňovat. Ale měl by vždycky vědět, co se ještě zachránit dá a proč.