Nedávno jsem si v komentáři sentimentálně posteskla nad tím, že se postupně dřevěná hřiště vyměňují za typová kovová. Ráda bych tímto navázala na příspěvek Šimona Horkého o hřištích pro náctileté a vrátila se na hřiště pro děti.
Hřiště by mělo být prostor pro mentální a fyzický rozvoj dětí. Hřiště měníme na certifikované, katalogové, bezúdržbové, aby hlavně úřednící měli klid a žádné právní riziko. Ale jsou to právě děti, kteří potřebují zažít trochu toho jejich dětského nebezpečí, mít prostor pro rozvoj imaginace a zkoušet si různé role. Potřebují úkryty, výzvy a testovat svoje limity. Potřebují proběhnout trupem velryby, stát na kapitánském můstku, přeskákat lávu a točit kormidlem. Neponižujme prosím dětská hřiště jen na bezpečné prvky v ohrádce.
Na estetické a technické kvalitě záleží, když nastavují standard našim dětem!
Jak by mohlo vypadat hřiště na Polance, kdybychom měli možnost jej modernizovat my?
Do vizualizace jsme použili referenční prvky z katalogu českého výrobce. Nepotřebovali bychom ani uměleckého tesaře.
Za MOSTy Třebíč Ing.arch. Tereza Šnerchová
