Městská věž: Proč se o změnách dozvídáme až na poslední chvíli?
Jak město komunikuje s obyvateli, jsme si v Třebíči vyzkoušeli už několikrát. Při devitalizaci Hasskovy ulice. Při úpravách Václavského náměstí. A znovu se to ukázalo i u plánované opravy městské věže u kostela sv. Martina. O tom, jak bude vypadat naše ulice, naše náměstí nebo naše historické památky, by měli vědět především lidé, kteří ve městě žijí.
Nestačí splnit zákonnou povinnost a vyvěsit dokument na úřední desku, kde se důležité informace ztratí mezi desítkami vyhlášek a oznámení. Taková komunikace není dialog s občany.
Jak jsem se o opravě dozvěděl?
Na problém mě upozornil známý, kterému nebylo jasné, proč jsou na jižní straně městské věže maltou natažené rohové kameny.
Začal jsem proto zjišťovat, co město připravuje. Po několika jednáních s tajemnicí města jsem se dozvěděl, že radnice plánuje opravu věže. Podle sdělení města památkáři navrhli několik variant řešení a všechny počítaly se zakrytím rohových kamenů omítkou. Důvodem měl být jejich špatný technický stav.
Požádal jsem proto o možnost nahlédnout do podkladů, na jejichž základě se má o tak výrazném zásahu rozhodovat. Dokument, který veřejnost neviděla Trvalo přibližně měsíc a půl, než mi bylo umožněno seznámit se s restaurátorskou dokumentací fasády městské věže. Před nahlédnutím jsem musel podepsat prohlášení o mlčenlivosti s odůvodněním, že s dílem nelze volně nakládat ani jej publikovat. To považuji za problém. Dokument si objednalo město za veřejné peníze a město je také jeho vlastníkem. Právě takové materiály by podle nás měly být běžně dostupné občanům, aby se mohli seznámit s připravovanými změnami. Na čem je návrh založen? Z dokumentace vyplývá, že restaurátoři považují rohové kameny za silně zdegradované a zaomítání označují jako vhodné řešení jejich ochrany. Při čtení dokumentace mě ale překvapilo, že jsem v ní nenašel odborný geologický nebo chemický posudek materiálu kamenů. Dokumentace vychází především z restaurátorského hodnocení a vizuálního posouzení jejich stavu. Domnívám se, že u tak významné kulturní památky by měla být odborná argumentace co nejtransparentnější a veřejně dostupná. Podobná debata tu už byla Není to poprvé, kdy se o podobě městské věže vedla diskuse. Už při rekonstrukci v roce 1996 zaznívaly různé návrhy – od změny barevnosti věže až po zakrytí rohových kamenů. Tehdejší vedení města nakonec zvolilo řešení, které zachovalo podobu věže, jak ji známe dnes. Proto jsem požádal o názor i tehdejšího městského architekta Borka Herzána, který se k plánovaným úpravám písemně vyjádřil.
Třebíč potřebuje otevřenější radnici Nejde jen o městskou věž. Ani o souhlas či nesouhlas.
Jde o způsob, jakým radnice komunikuje s lidmi. O podobě veřejného prostoru a historických památek se nemá rozhodovat za zavřenými dveřmi a informace nemají být dostupné jen těm, kteří si je složitě vyžádají.
Chceme otevřenou radnici, která zveřejňuje podklady, vysvětluje důvody svých rozhodnutí a dává lidem možnost zapojit se dřív, než je všechno rozhodnuto. Protože město patří jeho obyvatelům.
