Tenhle článek je od naší zastupitelky a kandidátky na starostku Blanky Kutinové. Nejen o obchvatu, nejen o parcích, ale hlavně o nutnosti věci měnit slušně a v dialogu.
Nejde to napsat krátce, pokud chci být objektivní a popsat fakta i své pocity. Pracuji v zastupitelstvu s plným nasazením a vždycky jsem byla ta, co si ověřovala informace a hájila zájmy občanů Třebíče. Padni komu padni. A bude tomu tak až do konce mého mandátu.
Dne 31. března proběhla na radnici schůzka vedení města (Pavel Pacal, Pavel Janata) se zástupci ŘSD (Aleš Kratina). Diskuzi moderoval Radim Fišer. Za opozici se zúčastnili Jaromír Barák (TO) a Aleš Novák a já za MOSTy Třebíč.
Cílem setkání bylo prodiskutovat reálné dopady plánované stavby přeložky komunikace I/23 a jejího budoucího provozu a naše názory na jiné možnosti.
Tiskové oddělení města následně zveřejnilo výstup ve formě plakátu, který však podle mého názoru není v některých ohledech zcela přesný.
Podotýkám, že kdybych byla ve vedení města, tak bych takto nepostupovala, protože to byla schůzka informativní a nebyly zde prezentovány žádné nové informace ze strany ŘSD.
Ráda bych proto uvedla některé informace na pravou míru. Vyjadřuji se pouze sama za sebe. Každý z nás může situaci vnímat jinak, nejen věcně, ale i lidsky.
Za prvé: nejsme všichni členové TO.
My tři zástupci opozice jsme se shodli na jedné důležité věci. Současně navržená trasa je problematická. Výrazně by zasáhla do života obyvatel Staré Boroviny a negativně ovlivnila jejich bydlení. Stejně tak by znamenala nenávratný zásah do Libušina a Terovského údolí.
Na schůzce jsem to popsala přirovnáním: žádný člověk by si dobrovolně nenechal odstranit zdravou plíci. A právě takto bychom mohli zasáhnout do „plic“ našeho města. To není jen technická otázka. Je to rozhodnutí o kvalitě života v Třebíči na desítky let dopředu.
Na jednání zazněla celá řada konkrétních negativních dopadů, probírali jsme možné scénáře i jejich časovou osu. Zazněla také obava vedení města, že pokud se se stavbou nezačne co nejdříve, může dojít ke ztrátě financování.
Za sebe jsem jasně řekla, že takto zásadní stavba měla a musí být vždy od začátku řešena s lidmi, kterých se bezprostředně týká. To se bohužel nestalo. Město, napříč vedeními v minulosti, mělo aktivně hledat varianty a způsoby, jak minimalizovat dopady na obyvatele i zastavěné části města. Odpovědnost za současný stav se proto nedá přičítat jen jedné garnituře.
Pokud chceme změnit atmosféru ve městě, tak je nezbytné vést otevřenou a poctivou debatu s obyvateli. Naslouchat jejich připomínkám a nevnímat je jako komplikaci, ale jako důležitou součást rozhodování. A především na ně umět konkrétně reagovat bez emocí a bez obviňování.
Ptala jsem se například:
• Jak by byla dle vedení města případně řešená trasa MHD během výstavby a po jejím dokončení?
• Jaký by byl dopravní režim ve Staré i Nové Borovině a na Hájenkách, zejména v oblasti ulice Fibichova?
• Kde by konkrétně měla proběhnout výsadba deklarovaných 300 stromů v Libušině a Terovském údolí?
A proč jsem se na to ptala? Protože mě zajímá, jak Město Třebíč přistupuje k těmto problémům, jak je má tedy připravené řešit.
Odpovědi jsem na tyto otázky nedostala. Zatím tyto plány nejsou a budou se připravovat. Budou nám dodatečně zaslány.
Tak to zaznělo na schůzce, takový je i písemný výstup z ní.
Dnes jsem na fb zaregistrovala mobilizaci ze strany ANO, které je vedení města, proti těm, kterým stavba převrátí životy naruby. Je to přesně opak toho, co by měli lidé, co jsou ve vedení města, dělat.
Žádná významná stavba nemůže vznikat bez úzké spolupráce s lidmi, kterých se přímo dotýká. Nestačí zvažovat jen přínosy. Stejnou váhu musí mít i rizika a dopady. A podle toho je potřeba vždy jednat. Ne oponenty napadat. Mluvit o nich, že jim nezáleží na ostatních lidech, na Třebíči. Tohle je cesta do pekel.
Zvu vás na veřejnou schůzi pořádanou vedením města a ŘSD:
středa 8. 4. 2026 v 18:00
Národní dům, Třebíč
Ne křičet, ne se napadat.
Chtějme fakta.
Chtějme přesné informace.
Tady nejde o souboj, tady jde o to, jakým způsobem má město postupovat. Jak se má ke všem obyvatelům chovat.
Tohle město je nás všech. Nejsme a nechceme být rozdělovaní. Záleží na nás všech, v jakém stavu ho přenecháme budoucím generacím. Přijďte, buďme k sobě slušní a nenechejme se vyprovokovat.
Díky a těším se s vámi zítra na viděnou